|
Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou, jediný řád českého původu, se vyvinul z laického špitálního bratrstva, založeného roku 1233 svatou Anežkou Přemyslovnou u kostela svatého Haštala v Praze. Roku 1237 povýšil papež Řehoř IX. bratrstvo na řád s řeholními pravidly. Od roku 1238 měl Řád již vlastní samosprávu. Po kratším pobytu u kostela sv. Petra na Poříčí se roku 1252 Křižovníci trvale usídlili u Juditina mostu, kde byl záhy vybudován klášter, špitál Svatého Ducha s kostelem svatého Františka. Z výhodné polohy konventu při důležité obchodní trase vyplývaly řeholníkům i jisté povinnosti (opevňovací práce, údržba mostu aj.). Pražský konvent se stal hlavním sídlem nejvyššího představeného. Po svém vzniku se řád rychle rozšířil na území Moravy, Slezska, Polska i Uher.
V letech 1561–1694 byla funkce velmistra řádu úzce spjata s funkcí pražského arcibiskupa, po část této doby tato funkce pražskému arcibiskupovi připadala automaticky a řád byl jedním z hlavních zdrojů financování arcibiskupství. Jednou z významných osob řádu byl velmistr Arnošt Vojtěch z Harrachu, který vedl rekatolizaci v Čechách po porážce českého stavovského povstání a působil jako důležitý rádce Habsburků. Osobně se stavěl proti násilné rekatolizaci a vyhánění nekatolíků z Čech, ovšem podřídil se rozhodnutí královského dvora.
Po roce 1948 řád velmi utrpěl tvrdým pronásledováním za komunistického režimu, kdy řada jeho členů skončila ve vězení nebo v táborech nucených prací při uranových dolech. Mezi lety 1949 a 1989 došlo k poklesu počtu členů řádu z 53 na 13, po sametové revoluci se však začal obnovovat, v roce 2001 měl již členů 21. Kvůli vysokému věku od roku 2001 zemřeli čtyři členové, jiní opustili řeholní společenství sami. V roce 2009 měl řád 15 profesů a jednoho novice.
|